Zní to trochu jako ze seriálu Hvězdná brána s Goa’uldy a jejich hostiteli, jenže tady by se dalo polemizovat nad tím, zda se opravdu jedná o symbiózu, potažmo vzájemný prospěch. Je pravda, že Goa’uldi pomáhali udržovat tělesnou schránku své… ehm… oběti?… ve skvělé kondici, ale nabízí se otázka, jak velká výhra to pro toho hostitele byla…

Zkuste si to představit – žádná rýmička, bolavé zuby, migréna. Nikdy jste nebyli v lepší kondici. Ale taky jste v sobě neměli slizkou příšerou, která vás v podstatě jen využívá pro dosažení svých cílů. A nemluvíme o založení rodiny, stavbě domu nebo rozjetí byznysu, ale o zotročení lidstva a dalších obyvatel vesmíru. Hnus, velebnosti.

Zpět k tématu

Tak se zase uklidníme a vrátíme se ke původnímu tématu. Kombucha, tedy nápoj, který se z násady kombuchy vyrábí, je v podstatě fermentovaný čaj. Hodně oslazený čaj. A nejspíš vás to šokuje, ale kombucha pochází z Číny jako další miliarda věcí, které jsme od nich převzali (hlavně, že teď je pořád hejtujeme, že si odněkud něco přeberou a začnou to sami vyrábět). Bohužel se mi nepodařilo vypátrat, jakým způsobem na kombuchu tamní obyvatelé přišli, ale představuju si, že to byla náhoda na způsob objevení penicilinu. Prostě si osladili čaj, zapomněli na něj, pak ho zase objevili, někdo se napil a nejen, že ten někdo neumřel, ale ukázalo se, že je to docela fajn pitíčko a už to jelo.

A to bychom nebyli my, lidé moderní doby, abychom z něčeho, co se používá už stovky let, neudělali „superpotravinu“, „recept na dlouhověkost“ a takovou tu pseudoreklamu „používejte tuto ingredienci abyste se zbavili ledvinových kamenů“ nebo „objevila nápoj nesmrtelnosti a všichni ji teď nenávidí“, která na nás vyskakuje při čtení Novinek a dalších erudovaných online deníků.

No, jenže kombucha je fakt super a dle mého názoru si ten hajp prostě zaslouží. A taky se kvůli její popularitě nevypalují plantáže, nekácí lesy, nezabíjí zvířata a nevykořisťují lidi (to spíš my vykořisťujeme ty nebohé bakterie). Dle dostupných informací je kombucha velice zdraví prospěšná, obsahuje vitamíny, minerály a různé kyseliny, které vám pomůžou se žaludečními problémy, oslabenou imunitou, hubnutím, trávením… Dál se rozepisovat nebudu, protože to, jaké zázraky tenhle nápoj dovede, se dočtete na x webových stránkách a proč bychom nosili dříví do lesa, že.

Jen nezapomeňte, že ne všechno na těch internetech je pravda, takže pokud na základě nějakého rádoby odborného článku budete očekávat, že vám pití kombuchy vyřeší vypadávání vlasů nebo poruchu erekce, můžete být zklamaní…

Kombuchu znám už docela dlouhou dobu, sice ne tak dlouhou, jako Číňané, ale určitě delší, než je ten její boom v posledních letech. Oblíbila jsem si ji díky té sladké, naoctovatělé chuti, která mi – zvlášť v létě – přijde velice osvěžující. A pokud mám pocit, že moje zažívání není úplně v pohodě, lupnu tam malou skleničku a jsem dobrá. Tím za mě k pozitivním účinkům na zdraví… Wow.

Rozvedu to. Trochu.

Hlavním důvodem je nejspíš to, že nemám žádné zdravotní problémy (klepy klep) a můj životní styl je na dost dobré úrovni (no… zase si nepředstavujte Bryana Johnsona, ale dovolím si tvrdit, že jsem na tom určitě mnohem lépe než spousta mých vrstevníků), a tak těžko říct, zda za ten můj stav může kombucha nebo něco úplně jiného. Takže jestli si kombucha poradí s vypadávání vlasů a poruchou erekce vám bohužel nepovím.

No, a protože (nebo právě proto?) kombuchu piju velmi často, přestalo mě bavit ji kupovat. Jednak ne všechny dostupné mi chutnaly (moc sladké, málo octové, moc ochucené), a ty, které mi chutnaly, u nás v lokální vesnické večerce nemají. A já nebudu jezdit 20 minut do města, protože ekologie, peníze za benzin, lenost a tak dále. Dalším aspektem byla cena – jako pardon, ale 400 ml za 60 korun? Odmítám.

Takže co? Vyrábím si kombuchu doma. A řeknu vám – proč jsem to neudělala dřív? Je to snadné, chutné, levné a občas i trochu vzrůšo. Třeba když přemýšlíte, jestli už to stočit nebo ještě pár dnů vydržet, jaký použijete čaj, kolik toho tentokrát uděláte… Hobby jako blázen.

Jak to dělám

Výroba kombuchy je tak jednoduchá, že bych možná ani neměla používat slovo „výroba“, ale co už. Stačí vám zelený nebo černý čaj, cukr a násada kombuchy. Jo a taky nějaká vhodná nádoba. Já jsem využila velkou lahev na limonádu, kterou jsem si pořídila asi před 6 lety na oslavy a návštěvy, než jsem si uvědomila, že mě vlastně tyhle události vůbec nebaví a přestala jsem si domů zvát lidi

Sice to trvalo, ale nádoba se tak nakonec dočkala využití a kohoutek se navíc ukázal jako super praktický pro průběžné ochutnávání nápoje. Ale jinak úplně dobře poslouží třeba zavařovačka (ideálně taková ta obrovská „hospodská“ od nakládaček). Násadu kombuchy jsem koupila ve zdravé výživě asi za 100 Kč. Značku Stevikom jsem zvolila z toho důvodu, že jinou neměli

Svoji první (a zároveň nejlepší, tudíž i nejčastěji připravovanou) kombuchu jsem udělala z 1 litru bio sypaného černého čaje a 80 g cukru. Postup je opravdu primitivní (pokud nejste jeden z těch lidí, kteří spálí i čaj, v tom případě vám nedoporučuju se o kombuchu ani pokoušet, protože základem je právě čaj): uvařit čaj, nasypat do něj cukr, nechat čaj vychladnout, přelít ho do větší skleněné nádoby (bez víčka – místo toho se použije kousek látky) a dát do něj násadu.

Nápoj pak necháte fermentovat na místě, kde je pokojová teplota a kam na něj nedosáhne sluníčko. A dostáváme se k nejtěžší fázi – čekání. Podle návodu na mé násadě by se měla kombucha nechat zrát až 20 dnů, na což já ale většinou kašlu.

Kombuchu dělám stále dokola, takže chudinka násada si moc neodpočine – přiznávám, že v tomto vztahu jsem spíš ten Goa’uld já. Ale když už jí chci dopřát volno (většinou proto, že já mám volno), vyndám ji, a i s trochou čaje, respektive hotové kombuchy, přendám do menší zavařovačky a schovám do lednice. Tam na mě bude trpělivě čekat, dokud se k ní opět nevrátím… Toxická dynamika jako vyšitá.

Co k tomu dodat? Kombucha je prostě boží a kdo nevěří, ať tam běží… a zkusí si ji taky vyrobit.

Enjoy!